Horní menu

Drobečková navigace

Úvod > Pro žáky > Druhý stupeň > Bartošová Alena > Zpěvník

Zpěvník



HO HO WATANAY (indiánská ukolébavka)

 

Spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky,

dám Ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.

 

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,

ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena.

 

Sladkou vůni nese Ti, noční motýl z paseky,

vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná.

 

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,

ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena.

 

V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,

má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.

 

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,

ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena.

 

V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná,

vánek, co ji k Tobě nes, až do léta Ti odlétá.

 

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,

ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena.

 

ČERNÉ OČI

Černé oči, jděte spát,
však musíte ráno vstát.

Ráno, ráno, raníčko,
dřív, než vyjde sluníčko.

Sluníčko už vychází,
má milá se prochází.

Prochází se po rynku,
nese smutnou novinku.

Novinečku takovou,
že na vojnu verbujou.

Když verbujou, budou brát,
škoda chlapců nastokrát.

 

BLÁZNOVA UKOLÉBAVKA

Máš má ovečko dávno spát, i píseň ptáků končí.

Kvůli nám přestal vítr vát, jen můra zírá zvenčí.

Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš, 

zas má bílej plášť a v okně je mříž.

 

Máš má ovečko dávno spát

a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.

Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát,

jestli ty v mých představách už mizíš.

 

Máš má ovečko dávno spát, dnes máme půlnoc temnou.

Ráno budou nám bláznů lát, že ráda snídáš se mnou.

Proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám,

když tebe mám rád, když tebe tu mám.

 

Máš má ovečko dávno spát...

 

ŘEKNI, KDE TY KYTKY JSOU 

Řekni, kde ty kytky jsou, co se tady mohlo stát,
řekni kde ty kytky jsou, kde mohou být.

Dívky je tu během dne otrhaly do jedné.
Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí.

 

Řekni, kde ty dívky jsou, co se asi mohlo stát,
řekni, kde ty dívky jsou, kde mohou být.

Muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli.
Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí.

 

Řekni, kde ti muži jsou, co se k čertu mohlo stát,
řekni, kde ti muži jsou, kde mohou být.

Muži v plné polní jdou, do války zas je zvou.
Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí.

 

A kde jsou ti vojáci, lidi, co se mohlo stát?
A kde jsou ti vojáci? Kde mohou být?

Řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu.
Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí.

 

Řekni, kde ty hroby jsou, co se s nimi mohlo stát,
řekni, kde ty hroby jsou, kde mohou být.

Co kytek tu rozkvétá od jara do léta,
kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí.

 

Řekni, kde ty kytky jsou...

 

AKÁTY ŠUMÍ (SUGAR TOWN) 

Akáty šumí, když padá déšť,
padá mi do vlasů chce mi je splést,
neví, že láskou chci hlavu si plést,
tak mu to Š Š Š, Š Š Š, Š Š Š Š Š Š šepotám.

 

Do mého ticha tiše vkročil on,
lásku rozhoupal jak velkej zvon,
před chrámem lásky byl bláznivej shon,
každej si Š Š Š, Š Š Š, Š Š Š Š Š Š šepotá.

 

Jenže ten den je už včerejší,
já nevím proč mě všichni konejší,
vždyť nejsem jediná, co bloudí,
co modlitbu Š Š Š, Š Š Š, Š Š Š Š Š Š šepotá.

 

Ten, kdo v noci vtéká jako každej den,
vím, že někdo zbarví černej sen,
sen zmoklej jako dnešní den,
po kterém Š Š Š, Š Š Š, Š Š Š Š Š Š šepotám!

 

ZATANČÍM (kapela Kryštof)

Až seberou nám identitu,
vyhlásí válku v duše skrytu
studenou jak v zimě okenice,
mezi které píšem, že nám ještě stačí plíce


Než zahodí nás jak rekvizitu
a zakážou i intimitu
a roztaví ji jako svíce
a my budeme hlouběji než na dně lžíce

 

Tak si zatančím,
aspoň si zatančím,
když už jsme spolu
na kolotoči hlavou dolů


Zatančím,
s tebou si zatančím,
když už jsme spolu
na kolotoči hlavou dolů


Než promění nás v absurditu,
vystřelí vstříc až k neurčitu
a rozmáznou nás na krajíce
jak boxery, co sebrali jim rukavice


Než smotají nás do igelitu
bez skrupulí, bez soucitu,
zastrčí nás do krabice,
co nepřekřičíš, i když křičíš sebevíce

 

Zatančím,
aspoň si zatančím,
když už jsme spolu
na kolotoči hlavou dolů


Zatančím,
s tebou si zatančím,
když už jsme spolu
na kolotoči hlavou dolů

 

KRAJINA POSEDLÁ TMOU (Suchý a Šlitr) 

Krajina posedlá tmou, vzpomínky do sedla zvou,
nutí mě vrátit se tam, kde budu na věky sám,
kde místo úsměvů tvých čeká jen řada snů zlých
a místo lásky nás dvou krajina posedlá tmou.


Když západ v očích ti plál, s tebou jsem naposled stál,
i když jsi čekala víc, přijel jsem tenkrát ti říct,
že mám tě na každej pád jedinou na světě rád
a pak jsem zase jel dál a západ v očích ti plál.

 

Proč jsem se vracel tak rád, proč jsem měl touhu se smát,
když cestou řekli mi Joe! Ta nikdy nebude tvou!
Že láska mizí jak dým, to dnes už proklatě vím.
Jedno však musím se ptát: Proč jsem se vracel tak rád?

 

STÁNKY (Brontosauři) 

U stánků na levnou krásu,
postávaj a smějou se času,
s cigaretou a holkou, co nemá kam jít.


Skleniček pár a pár tahů z trávy,
uteče den jak večerní zprávy,
neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj.

 

Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky,
tak málo je, tak málo je lásky,
ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.


U stánků na levnou krásu
postávaj a ze slov a hlasů poznávám,
jak málo jsme jim stačili dát.


Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky,
tak málo je, tak málo je lásky,
ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.

 

BOKY JAKO SKŘÍŇ (Ewa Farna)

Mám prostě od Pánbíčka boky jako skříň, jako skříň - co naplat, 
když k tomu ráda jím, ráda jím, co naplat,
o liposukci vím, dobře vím, však za plat
si život osladím, osladím.

Noviny pročítám, no to je síla,
prý zase přibírám, málo se hlídám,
prostě si trsám, trsám,
až vzduchem lítaj prsa,
kašlu vám na půst,
vždyť ženský má být kus.

S vozíkem projíždím labyrint Tesca,
Hledám svý XXL - všude jen S-ka
a míjím tyčky, tyčky,
samý bulimičky,
zhubněte si na kost,
Ale já mám toho dost.

Moje máma mi říkala: Neboj se maličká,
moje máma mi říkala: Krásná jsi celičká,
i když doma mě chválí, tak na Miss mě nevzali,
čert to vem, vždyť můj život je sladký jak bonpari

Mám prostě od Pánbíčka boky jako skříň, jako skříň - co naplat,
když k tomu ráda jím, ráda jím, co naplat,
o liposukci vím, dobře vím,
však za plat si život osladím, osladím.

To víš, kluci chtěj na noc barbíny, co nemyslej,
a když jim není hej, přicupitaj na tvůj práh,
chtěj zahřát a maj hlad.

Moje máma mi říkala: Neboj se maličká...

 

CUKRÁŘSKÁ BOSSANOVA (Jarek Nohavica) 

Můj přítel snídá sedm kremrolí,
a když je spořádá, dá si repete: cukrlátko.
On totiž říká: Dobré lidi zuby nebolí
a je to paráda chodit po světě
a mít, mít v ústech sladko

 

Sláva, cukr a káva
a půl litru becherovky
hurá hurá hurá
půjč mi bůra,
útrata dnes dělá čtyři stovky
Všechny cukrářky z celé republiky
na něho dělají slaďounké cukrbliky
a on jim za odměnu zpívá zas a znovu
tuhletu Cukrářskou bossanovu

 

Můj přítel pije šťávu z bezinek,
říká, že nad ni není, že je glukózní, famózní, monstrózní,
ať si taky dám

Koukej jak mu roste oblost budoucích maminek
a já mám podezření, že se zakulatí jako míč
a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč
a já zůstanu sám, úplně sám

 

Sláva, cukr a káva
a půl litru becherovky
hurá hurá hurá
půjč mi bůra,
útrata dnes dělá čtyři stovky
Všechny cukrářky z celé republiky
na něho dělají slaďounké cukrbliky
a on jim za odměnu zpívá zas a znovu
tuhletu Cukrářskou bossanovu

 

Můj přítel už na špičky si nevidí,
postava fortelná se mu zvětšuje - výměra tři ary
On ale tvrdí, že glycidy jsou pro lidi,
je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje,
někdo se zkáruje, někdo se zfetuje
a on jí bon pari - bon bon bon bon pari

Sláva, cukr a káva...

 

CESTA (Richard Krajčo a Tomáš Klus)

Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát,
když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají,
kus něhy ti za nehty slíbí a dají


Víc síly se prát, na dně víc dávat než brát,
a i když se vleče a je schůdná jen v kleče,
donutí přestat se zbytečně ptát


Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry, 
kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou.
Zda couvám zpátky a a plýtvám řádky,
co řvou, že už mi doma neotevřou


Nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát,
mít svůj chodník slávy a před sebou davy
a přes zkroucená záda být součástí stáda


Ale zpívat a hrát, kotníky líbat a stát
na křídlech všech slavíků a vlastně už ze zvyku
přestat se zbytečně ptát


Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry
kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou,
zda couvám zpátky a plýtvám řádky,
co řvou, že už mi doma neotevřou...

 

VADÍ, NEVADÍ (Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř)

 

Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, 

hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.

Chceš-li trap se, že ti v kapse zlaté mince nechřestí,

nemít žádné kamarády - tomu já říkám neštěstí.

 

Nemít prachy? Nevadí!

Nemít srdce? Vadí?

Zažít krachy? Nevadí!

Zažít nudu? Jóóó, to vadí!

 

Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, 

hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo...

 

MARNIVÁ SESTŘENICE (Jiří Suchý a Jiří Šlitr)

Měla vlasy samou loknu, jé jeje,
ráno přistoupila k oknu, jé jeje,
vlasy samou loknu měla a na nic víc nemyslela
a na nic víc nemyslela jé jé jé.

 

Nutno ještě podotknouti, jé jeje,
že si vlasy kulmou kroutí, jé jeje,
nesuší si vlasy fénem, nýbrž jen tak nad plamenem,
nýbrž jen tak nad plamenem, jé jé jé.

 

Jednou vlasy sežehla si, jé jeje,
tím pádem je konec krásy, jé jeje,
když přistoupí ráno k oknu, nemá vlasy samou loknu,
nemá vlasy samou loknu, jé jé je.

 

O vlasy už nestará se, jé jeje,
a diví se světa kráse, jé jeje,
vidí plno jinejch věcí a to za to stojí přeci
a to za to stojí přeci jé jé jé.

 

HONKY TONKY BLUES

Každý ráno na piano hraje Jack.

Každý ráno na piano hraje Jack.

Honky tonk, honky tonk,

honky tonky blues.

 

Nikomu v domě nevadí, 

že to piano neladí, 

když hraje Jack, jak už jsem řek,´

svý honky tonky blues.

 

Každý ráno na piano hraje Jack.

Každý ráno na piano hraje Jack.

Honky tonk, honky tonk,

honky tonky blues.

 

ZABILI, ZABILI (z muzikálu Balada pro banditu)

 

Zabili, zabili chlapa z Koločavy,
řekněte, hrobaři, kde je pochovaný.

 

Bylo tu, není tu, havrani na plotu,
bylo víno v sudě, teď tam voda bude,
Není, není tu.

 

Špatně ho zabili, špatně pochovali,
Vlci ho pojedli, ptáci rozklovali.

 

Bylo tu, není tu, havrani na plotu,
bylo víno v sudě, teď tam voda bude,
Není, není tu.

 

Vítr ho roznesl po dalekém kraji,
havrani pro něho po poli krákají.

 

Bylo tu, není tu, havrani na plotu,
bylo víno v sudě, teď tam voda bude,
Není, není tu.

 

Kráká starý havran, krákat nepřestane
dokud v Koločavě živý chlap zůstane,
živý chlap zůstane.